Náhradní banner

Za Rothshildem do Rakouska

11.07.2017;

Četba o turistice s trochou historie

Prolog: Nevím, jestli se v našich školách o Rothshildech učí (zanechali v našem regionu dost velké stopy). Pokud ne, mělo by se. Určitě.

Nastal čas dovolených, lidé vyjíždějí za svými tužbami, k moři, do hor. Možná se někdo najde a zajede si (po přečtení tohoto článku) do blízkého Dolního Rakouska (zhruba 500 km daleko) a užije si několik pěkných dní (bez ohledu na počasí) v krásné přírodě oblasti Mostviertel. Kraj mezi Dunajem a Alpami je rájem dovolených, který svádí k rozmanitým cestám za poznáním, k horskému dobrodružství a příjemné rekreaci pro celou rodinu. Mírná a divoká oblast mezi městečky Ybbs a Enns vytváří různorodou krajinu. Lehce zvlněný sever – tady se daří hruškám. Hornatý jih – tady se kdysi těžilo a vyrábělo železo. Mnohotvárnost Mostviertelu působí jako půvabný kontrast. Tady byl domov „černých hrabat“, jak se kdysi říkalo mocným majitelům hutí a kováren, vlast uhlířů a dřevorubců.
Kromě železa a moštu má ale Mostviertel v nabídce ještě další zajímavosti: třeba horskou krajinu, která v létě i v zimě vybízí k poznání a turistice, skvostné kláštery, jež potěší srdce každého příznivce kultury; údolí Traisental - jednu z nejstarších vinařských oblastí Evropy, jejíž svěží vína s ovocným nádechem platí jako tajný tip; a konečně dolnorakouské hlavní město St. Pölten, ve kterém se harmonicky spojily baroko, secese a moderna.

V oblasti Mostviertelu jsme byli začátkem června, v době slavení Letnic - ve městě Göstling an der Ybbs.

Ubytováni jsme byli na farmě, která leží v nadmořské výšce zhruba 850 m, majitelé (viz jejich stránky) chovají krávy (ne na mléko), koně (možnost ježdění), slepice, králíky, kočky, obhospodařují lesy a louky. Tudíž denně mají co dělat, i babka a děda, kterým je kolem 80 let. Do města (Göstling) je to asi 3.5 km po nespočetných serpentinách.


Od majitelů jsme dostali speciál kartu, na kterou lze úplně zdarma anebo za velkou slevu získat vstupenky do mnoha zajímavých míst v okolí. Což jsme využili (viz dále).

Jak jsem již uvedl, v Göstlingu jsme byli v době svatodušních svátků. Ty se tam jmenují PFINGSTFEST. Oslavy se podobají naším poutím (kolotoče, autíčka, raketa, občerstvení), ale podrobnosti místního etnika samozřejmě nelze jenom tak poznat. Ve velkém stanu s mnoha pivními lavicemi a stoly, stánky s občerstvením a podiem (pro hudební skupiny) se čepovaly různé alkoholické i jiné nápoje, smažily řízky, hranolky a grilovaly klobásy. Z místních obyvatel jich bylo dost oděných do krojů (ženy) a v kožených kalhotách a vestách zase byli muži. Bylo vidět, že se dobře bavili, stejně jako my: ali jsme si řízky se salátem, minerálky a pivo. Mezi staršími bylo hodně mládeže, někteří chlapci i děvčata v plné fyzické síle, místy až obézní (jako u nás).

Samotné městečko Göstling an der Ybbs má mnoho zajímavých míst (i když jenom 2073 obyvatel). Mezi jinými jsou to termální solné lázně, dost restaurací a cukráren. Nakupovat lze v Intersparu i dalších obchodech. Benzinová pumpa je samozřejmostí.

V dalších dnech jsme se věnovali turistickým zájmům.

* Vyjeli jsme lanovkou na Hochkar - středisko je využíváno hlavně v zimě, ale v létě je zde také co vidět a dělat,



* navštívili jsme jedinečný přírodní úkaz Wasserlochklamm, s vodopády, ke kterým se jde po lanovém mostě nad řekou Salzou, odkud je úchvatný pohled na samotnou řeku nádherné zelené barvy, most je 65 m dlouhý a 22 m vysoký




* podívali se na unikátní vrchovištní rašeliniště Leckermoor, jedno z posledních v Evropě,



* spíše náhodou se dostali na 300 let starý statek Ablass s krásnou hospůdkou a místními specialitami,



* prošli Cestu dřeva(Mendlingtal) (viz ještě dále)



* a potom poseděli v historickém domě Herrenhaus, abychom se najedli a napili.

Na informačních cedulích Cesty dřeva (po řece v údolí Mendlingu se dříve splavovalo dříví), jsem se dočetl, že zde bylo panství jednoho z Rothshildů, zrovna toho, který se pustil do hornické činnosti na Ostravsku. On a jeho rodina vstoupili do tehdejší Rudolfovy huti, pozdějších Vítkovic. Zmíněná huť, jež se později stala světoznámou, přešla roku 1835 do majetku vídeňských bankéřů, mezi nimiž měl výsadní postavení Salomon Mayer Rothschild a od roku 1843 byla pak plně ve vlastnictví rodiny Rothschildů. V době hospodářské krize mezi lety 1867 a 1873 se bankovní dům Rothschild spojil se společností bratří Davida a Wilhelma Guttmannů z Lipníka nad Bečvou. Tak vznikla firma Vítkovické horní a hutní těžířstvo, dnes akciová společnost Vítkovice. Ve své době šlo o největší podnik tohoto druhu ve střední a východní Evropě.

Pozn.: Dříve narozeni si budou pamatovat, že na rodinu, spravující bankovní domy ve čtyřech význačných městech Evropy, platila hlavně druhá část přísloví „Vaše starosti a Rothschildovy prachy“. Možná je příležitost si něco o těch Rothschildech přečíst. Ale pozor, je toho dost!

Na zmíněné Cestě dřeva je několikrát uveden Baron Anselm Salomon von Rothschild. Byl synem výše uvedeného Salomona Mayer Rothschilda, který, jak je již uvedeno v roce 1835 se stal prostřednictvím jím financované společnosti (jako Žid podnikat nemohl) majitelem Vítkovických železáren v Ostravě a založil ostravský Důl Šalomoun, nazvaný jeho jménem.

Teď by bylo vhodné odskočit do orlovské uhlokopské historie a najít tam nějakého Rothschilda.

Orlováci ví, že jsme měli dělnickou kolonii Mühsam (Mizam), postavenou v letech 1859–1860 v blízkosti jámy Mühsam (32 domů). Demolice kolonie proběhla v letech 1984–1989. Důl Mühsam byl vybudován roku 1854 S. M. Rothschildem na místě původního mělkého dolu z roku 1838. Důl byl prohlouben na 195 m. 1. 4. 1868 byl důl Mühsam připojen k dolu Doubrava a v letech 1854 až 1896 sloužil jako pomocný důl.

Anselm Salomon von Rothschild (syn S. M. Rothschilda) po smrti otce v roce 1855 přebral vedení vídeňského bankovního domu a konsolidoval jeho stav. Úspěšně byla dokončena železniční stavba Vídeň – Bochnia, pokračovala modernizace Vítkovických železáren a důlních podniků v Ostravsko karvinském revíru.

Zůstaňme teď nějaký čas u železnice (existuje někdo, kdo nejel vlakem do Prahy, Brna, Vídně?) a připomeňme si historická fakta, protože je to také o Rothschildech) a je to zajímavé.

Provoz na první parostrojní železnici v českých zemích byl zahájen 7. července 1839, kdy byla předána do užívání trať Vídeň – Břeclav – Brno. Dráhu vystavěla soukromá společnost Severní dráha císaře Ferdinanda (SDCF) opírající se především o vídeňský bankovní kapitál.

Podnět k výstavbě dráhy podal profesor Polytechnického institutu ve Vídni Franz Xaver Riedl, který měl již zkušenosti z hornictví. Riedl navrhl celou trať z Vídně až do Bochnie nacházející se na dnešním polském území nedaleko Krakova. Výstavbu financoval především Salomon Mayer, svobodný pán z Rothschildů. Po nástupu císaře Ferdinanda I. na trůn obdržel bankovní dům Rothschild výhradní právo k výstavbě celé, 455 km dlouhé tratě z Vídně do Bochnie s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy a Bialsko-Białe. Privilegium pak bylo v roce 1836 postoupeno na nově založenou k. k. Severní dráhu císaře Ferdinanda. Ta začala v roce 1837 s výstavbou úseku Vídeň – Břeclav s odbočkou do Brna.

V cestě k získání privilegia ke stavbě dráhy z Vídně do Bochnie stál rakouský císař František I. Jeho přístup k železnici byl naprosto odmítavý. Ale během roku 1835 došlo k významné změně – 2. března František I. zemřel a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Toho okamžitě využil bankovní dům Salomona Mayera Rothschilda, který poslal již v dubnu žádost o udělení privilegia ke stavbě dráhy. Ferdinand I. trpěl epilepsií a proto byla vláda prakticky v rukou státní rady, tedy Klemense Lothara Metternicha, arcivévody Ludvíka Habsbursko-Lotrinského, hraběte Františka Antonína Kolovrata a mladšího bratra císaře Ferdinanda I. – Františka Karla.

Bankovní dům Salomona Mayera Rothschilda obdržel v březnu 1836 privilegium na stavbu železnice mezi Vídní a Bochnií s postranními železnicemi do Brna, Olomouce, Opavy, Bielska, Bielé, Dworů a Věličky buď na parní, nebo koňský pohon na 50 let s tím, že první míle bude postavena do dvou let a celá železnice bude hotova do deseti let.

Zkrácený text privilegia zněl takto: „My, Ferdinand První, z Boží milosti císař Rakouský, král Jeruzalémský, Uherský, Český, Lombardský a Benátský, Dalmátský, Chorvatský, Slavonský, Haličský, Lodoměřský a Ilyrský, velkovévoda Rakouský, vévoda Lotrinský, Štýrský, Korutanský, Kraňský, Hornoslezský a Dolnoslezský, velkokníže Sedmihradský, markrabě Moravský, knížecí hrabě Habsburský a Tyrolský s knížecími poctami atd. atd. Poté co Nás bankovní dům S. M. Rothschilda nejponíženěji poprosil o udělení výsadního privilegia ke stavbě železnice mezi Vídní a Bochnií, s vedlejšími dráhami do Brna, Olomouce, Opavy, Bielska a Bialé, pak ke skladům soli ve Dworech, Věličce a u Bochnie; v uvážení společenské užitečnosti tohoto podniku jsme rozhodli propůjčiti jmenovanému požadované privilegium na padesát po sobě jdoucích let s následujícími koncesemi a za těchto podmínek: …“

Nedlouho po udělení privilegia vyhověl císař také žádosti, zda může dráha nést jeho jméno. Žádost schválil a díky tomu byla železnice z Vídně do Bochnie i s odbočkami pojmenována Severní dráha císaře Ferdinanda.

Úsek z Lipníka do Bohumína, jehož stavba probíhala od roku 1844, byl uveden do provozu 1. května 1847. Dokončení tohoto úseku bylo důležité i pro samotnou firmu Severní dráha císaře Ferdinanda, neboť dokončením tohoto úseku získala přístup k černému uhlí na Ostravsku.

Významný posun znamenalo také dokončení úseku Bohumín-Annaberg (dnes Chalupki), čímž došlo k prvnímu železničnímu spojení mezi Vídní a Berlínem. Zprovozněním tratě dne 1. září roku 1848 došlo k úplnému propojení s pruskou železniční sítí. (poznámka: Prusko). Po dostavění tratě z Bohumína do Osvětimi pak bylo možné propojit Vídeň s Krakovem, k čemuž došlo počátkem března roku 1856.

Současnost

Rodina Rothschildů má v Göstlingu několik objektů, např. Kellerhaus, Knížecí dům (azyl pro děti), (bývalá) Lesní správa a v Hlučíně myslivnu.

O majetku Rothschildů psal deník v roce 2009. Soudy se táhly do dnešní doby.

Úvahy o tom, jak bohatá je rodina Rothschildů se ve světovém (i našem tisku) trvale objevují.

I to, že jejich rodina manipuluje celým světem.

Pokud někoho historie Rothschildů zaujala, může si další souhrn přečíst zde.

A ještě souhrn o ROTHSCHILDECH NA OSTRAVSKU

Zakladatel bankovního domu ve Frankfurtu nad Mohanem Amschel Mayer Rothschild zplodil na sklonku 18. století pět synů, které postupně usadil do čela bankovních domů ve Frankfurtu, Neapoli, Londýně, Paříži a Vídni. A ti pak společně dovedli podnik ke světové proslulosti. Syn, na kterého připadla Vídeň, se jmenoval Salomon Mayer. I on sice nejprve "opečovával" peníze v centrále ve Frankfurtu, ale už v roce 1816 se stal dvorním faktorem Habsburků a ve Vídni vznikla i bankovní filiálka. Salomon Mayer pak začal nenápadně ovlivňovat celou rakouskou politiku, dobře znám byl třeba jeho citelný vliv na strategická rozhodnutí knížete Metternicha. Záhy úspěšně vyzkoušel podnikání, financoval železniční trať z Vídně na Ostravsko a díky ní pronikl přímo na startovní čáru počínajícího průmyslového boomu "metropole uhlí a železa". Od olomouckých arcibiskupů si v Ostravě roku 1835 propachtoval Rudolfovu huť a o devět let později ji koupil. Vítkovické železárny začaly dobývat svět. Salomona Mayera Rothschilda však zajímalo i pozemkové zázemí severovýchodní "kolonie" vídeňského bankovního domu. K dolům a železárnám přibyla tři panství včetně výše popisovaného šilheřovického, které není vzdáleno ani deset kilometrů od centra dnešní Ostravy. Za Salomona Mayera přitom Šilheřovice nenáležely rakouské monarchii, nýbrž Prusku (do roku 1920), Rothschildy však žádné státní hranice nebrzdily. Podle historiků byli už tehdy prototypem dnešních "globalizačních podnikatelů". Syn Anselma Salomona se po otcově smrti spojil s uhlobarony Gutmanny a vzniklo tak Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které bylo v Ostravě činné až do záboru města nacisty.

Výlet do Dolního Rakouska mi neplánovaně umožnil vrátit se zpět k tomu, o čem jsem v dětství slyšel ale už i zapomněl.
článek byl přečten 197× komentářů (2) nových (2)
TOPlist Zpět - Orloviny - Seznam rubrik