Náhradní banner

Jak se jim tady žije (II)- o suchém chlebu

17. 5. 2017;

Dnes to bude o anonymech, kteří využívají institut být nepoznán a občas si cvrknou příspěvek, aby získali pocit neomezeného imperátora. Je to podobné, jako neudržet moč: jde to pak do trenek.

Dělám rád lidem radost, tak se snažím pořád něco psát. Ono se mi to pak vrací. Třeba příspěvek, který napsal stálý čtenář Pazneht: Další článek, který má hodnotu suchého chleba.

Autor si zaslouží bonus, tady je:

Něco je se mnou.
Nevím, co se děje.
Jsem cukr bez chuti
a pohár beznaděje.
Drobky dnů lámou se
jak suchý chleba.
Týdny peláší zběsile
- já sama sebe hledám.

NÁLADA
Eva Denková - Poláčková
(část)

Jsem rád, že mnoho z vás čtenářů začíná den dokonce od čtení ORLOVIN. Ať jste doma, nebo v práci (ta neuteče). Cením si toho, že ORLOVINY jsou pro vás denním chlebem. "Jen houšť a větší kapky!"
Obdivuji borce, kteří všemu rozumí, ale nechápu, proč skromně zůstávají vzadu, bez touhy ukázat veřejnosti své mozkové svaly. Věčná to škoda!

Orloviny čtou i mnozí technicky nadání orlovští občané, asi inženýři. To mi dělá dvojnásobnou radost, protože přece jen i nepatrné použití matematiky v článku může čtenáře odradit. Reakce nového Gausse, který okamžitě transformoval můj článek Odtajnění záhady Babišových příznivců do polopatické polohy, z které i méně obdařena inteligencí osoba pochopí, že Město lidem (nyní čeká za bukem) porovnáno jest s Babišem (stejná skladba voličů) zasluhuje potlesk. Cožpak to není vyznamenání?

Děkuji, děkuji, děkuji.
A myslím to upřímně!
Článek byl přečten 433×, názory na článek zatím nejsou.
TOPlist Zpět - Orloviny - Seznam rubrik