Náhradní banner

OMLUVA

20. 4. 2013;

Situace, která nastala po „vyhození“ z funkce místopředsedy jednoho představenstva a.s. mne přiměla, jako každého jiného poctivého politika i občana, k přehodnocení některých mých dřívějších, příliš kritických slov, které jsem zbrkle a neopatrně zveřejnil. Chtěl bych to nyní vysvětlit a napravit, pokud není už pozdě!

Vážený pane, vážená paní,
dovolte mi, abych se vám oběma v této chvíli za sebe, a věřím, že i za řadu jiných, které jsem zmátl, upřímně omluvil.
Kdyby to šlo, rád bych vás pane i vás paní oba požádal, zda byste se nemohli znovu vrátit do svých někdejších funkcí (řídícího manažera a jeho pravé ruky, hotelové „královny“). Musím totiž připustit, že za vašeho působení ve společnosti a v přilehlých k hotelu restauracích zažilo naše město zcela nebývalý rozmach provázený vzestupem životní úrovně vás dvou a my by jsme se mohli od vás naučit, jak na to.
A navíc, co je nejdůležitější, nikdy doposud, a to bych rád podtrhl, skutečně NIKDY - na rozdíl ode dneška - nedošlo k nejmenším pochybnostem o legálnosti vašich kroků. Vím, že někdy k tomu bylo po celé ty roky blízko, někdo možná dokonce nechápe, jak se ještě můžete pohybovat na svobodě, případně se vůbec ukazovat na veřejnosti, ale já těmto hlasům odmítám naslouchat.
S vašimi obchodními aktivitami, které jste měl předtím, byste sice za normálních okolností, musel pracovat asi tři sta let, než byste si přišel na to, co jste dostal od společnosti, kterou jste vedl, ale je to přesně tak, jak jste, vážený pane kandidáte věd, kongeniálně formuloval: lidé mě nechápou!

Sdílím s vámi, pane generální řediteli vaše upřímné rozhořčení nad osudem, který vás potkal. Pomluvy a polopravdy, které se objevily, jako že jste o něčem rozhodoval, přičemž rozhodovalo představenstvo, jsou ošklivé. Jsem překvapen, že se vám nepodařilo (doufám) rozfofrovat i něco dalšího, než jenom hotel a proto mi prosím dovolte poděkovat, že jste to nakonec nestihli, jakkoliv jste k tomu měli již nakročeno.

Dále bych se vám chtěl, vážený pane, dopředu omluvit za to, že, jak říkáte, současné vedení nejen že neudrží zisk, který jste společnosti přinesl, ale vrhne podnik do záporných hodnot. Dovedu si představit, jak starostlivě hovoříte, že by vám to bylo nepříjemné, ačkoliv vypadáte, že se na to docela těšíte.
Rozumím také, jak ponižující, ta dnešní situace, pro muže vašeho charakteru musí být, zvlášť když jste se předtím nemusel nikomu zpovídat. A i když bych vám to samozřejmě velmi přál, musím vám se zklamáním oznámit, že na to, jak jste se k zaměstnancům, zastupitelům a radním choval, dodnes nikdo nezapomněl, inženýre.

Zdálo by se, že záhy poté, jak jste zahájil v zaměstnaneckou čistku, by snad někdo mohl unáhleně usoudit, že jste chladnokrevný, cynický člověk, což by samozřejmě nebyla pravda. Jak jsem se totiž pár dnů tomu přesvědčil, připravil jste ve společnosti mohutné (a nečekané) změny, které svědčí o opaku toho, co si někteří o vás mysleli. Škoda jen, že jste to již nestihl, v těch červených číslech jsme mohli být dříve. A abych nezapomněl: jsou (nejen) zaměstnanci, kteří Vás i teď, po tom pogromu, mají rádi a nepřestali věřit, že se vrátíte! A jak se na ten váš návrat těší, to ani nelze popsat !

S vděčností na vás vzpomínám, kdykoliv stoupám po těch nekonečných schodech do kanceláře, ve které jste po několik minulých let usedal za stůl, velmi vám blízký, zejména v situacích, kdy jste podepisoval dohody o rozvázaní pracovního poměru "neschopných" pracovníků. Jen díky vám (a tomu, že jste pryč) mohu teď usednout za tento legendární kus nábytku.

Na závěr bych zdůraznil, že velkorysost, s jakou jste si nechával podepisovat odměny a jiné finanční výhody, jsem teď velmi ocenil a věřím, že my, vaši nástupci, si rozmyslíme tento mimořádný způsob jakkoliv znevažovat a měnit.
Nezapomeneme na vás!

Post Scriptum

Dříve do jedné kanceláře chodil se svým páníčkem, když tam ještě pracoval, kříženec jezevčíka (vzatý z útulku) LUKY. Páníček byl významným kolečkem v soukolí podniku, takže byl občas „navštíven“ protagonisty tohoto textu a jak se pak zjistilo, byl to velmi chytrý pejsek. Na nikoho jiného neštěkal, jenom na ně.
S Lukym jsem se teď seznámil a na mne NEŠTĚKAL! Mohu to považovat za osvědčení jakosti svých záměrů?
Článek byl přečten 1923×,
TOPlist Zpět - Orloviny - Seznam rubrik