Náhradní banner

Založme Frontu za osvobození Orlové (od Orlováku)

08.01.2013;

Musím se přiznat, že dny nedávno minulé (Vánoce a Silvestr) byly přímo báječné. Žádná politika, ani celostátní, ani místní. Jediný, kdo nám otravoval rodinnou pohodu byl soused Přívara, který z komína vypouštěl tmavý kouř a ten se valil na náš dům a zahradu, takže bylo nedýchatelno. Po napomenutí vysvětlil, že má studený komín. V topné sezóně.
Dotazem na radě, zda se již kouř měří podle vyhlášky, bod 5.2.2.17. , jsem zjistil, že nikoliv.
Přívara do kotle přikládal a já jsem pravidelně vycházel ven a ze zápraží sledoval, jestli kolem nepůjde někdo, kdo má moc nebo ji aspoň předstírá, např. nějaký ekologický aktivista nebo úředník z odboru ŽP a nezachrání nás ze spárů tohoto bezohledného občana, který, o tom jsem přesvědčen, určitě spaluje i odpad ze své podnikatelské činnosti stolaře. Říká se, že všechno pomíjí, ale Přívara ne, do kotle přikládá i v létě. Sice si žádná předsevzetí (abych je nemusel později korigovat) k Novému roku nedávám (ani to, že Přívaru udám), ale přání, které by se mi splnilo, to ano, to mám. Aby Přívara k rozumu přišel.

Vraťme se však k meritu věci, které je signalizováno v nadpisu, tedy k veřejnému životu. Orlová (jako celek) se dostala do spárů občanského sdružení Orlovák, které město terorizuje a otravuje. Možná jste ještě o něm, o nich, neslyšeli, ale následky jejich „konání“ pociťujeme již všichni.

Sdružení vzniklo 26.08.2011 a jeho hlavním posláním (dalo si to chytře do stanov) se účelově stala ochrana přírody a krajiny (nikoliv léčba mindráků). Princip činnosti Orlováku totiž spočívá v tom, že jeho předseda, Radim Lapšanský, sleduje (jako rorýs mouchy) vše, co se ve městě děje, a když zjistí, kde by mohl škodit, tak neváhá. V podstatě má neomezené možnosti – cokoliv může prohlásit za něco, co je spojeno s přírodou a tvrdit, že projednávaným záměrem je dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zákona o ochraně přírody a krajiny jeho sdružení zabývá. Občanské sdružení má v takových případech postavení účastníka řízení a může v územním řízení uplatňovat námitky.
Takto podává k řízení připomínky, na které je třeba odpovídat (a to nějakou dobu trvá) a vyvracet je. Na odpovědi reaguje tak, že s nimi nesouhlasí a odvolává se (to nějakou dobu trvá, odvolání řeší kraj). Stížnosti pak ještě doplňuje a zase nesouhlasí s vysvětlením. Prostě zneužívá „slabost“ našich zákonů. Takovým způsobem se vše prodlužuje do nekonečna. Příkladem „konání“ Orlováku budiž rekonstrukce náměstí, kdy takto již několik dlouhých měsíců kazí život nejen občanům na sídlišti. Blokování správního řízení ve věci rekonstrukce náměstí 28.října zřejmě potrvá ještě delší dobu, neboť zrovna teď město odeslalo několik desítek úředních dopisů dalším (skutečným) účastníkům řízení s žádostí o vyjádření k novým důkazům, kterými jsou 2 fotografie jedné černé veverky, která si z lesa odběhla k paneláku (k odpadkům). Místo toho, aby vyzval město k vyvěšení tabulí Nekrmte lesní zvěř, chová se opačně.

Lapšanský „terorizoval“ zastupitelé (úředníky, občany) již v minulosti z pozice předsedy Osadního výboru v Zimném dole. Dělal to tak „aktivně“, až se ucho džbánu, z kterého naléval své chytrosti, utrhlo. Aby mohl v krmení svého ega pokračovat založil výše popisované občanské sdružení a jal se zachraňovat svět kolem nás. Bohužel, jeho amatérský ekologizmus se rozrostl do nebývalých rozměrů. Bojuje za práva veverek a rorýsů (kterým se nic neděje), aby normálním občanům práva na svobodu existence upíral. Většině lidí již došlo, že ochrana přírody je jen zástěrkou, jak útočit proti vedení města, radě a úředníkům.

Lapšanský ve své chorobné touze získat ztracenou moc (jako předseda OV ji měl velkou) zvolil – v dnešní době již obvyklou – cestu tzv. ekologického aktivizmu. Koncem minulého století se v souvislosti s ohrožením životního prostředí a radikálním ekologickým aktivismem začalo mluvit také o tzv. ekoterorismu. Vznikly skupiny lidí, které se chovaly tak, aby u veřejnosti vyvolaly pocit strachu a nejistoty. Taková aktivistická ekologie má někdy (ne tedy vždy) podobu vydírání s cílem dosáhnout splnění konkrétních politických požadavků. Vedlejším účelem těchto akcí je také získání publicity. A Lapšanský takový spolek vytvořil. Našel si několik podobně ukřivděných a občany používá jako rukojmí: vždy se najde někdo, kdo mu uvěří.
Ptáte se, jak je to možné, že nic nepomáhá a že neexistuje cesta, jak se proti působení tohoto občanského sdružení bránit? Přes posudky, kterých výsledkem je, že veverce ani rorýsovi rekonstrukce náměstí neublíží? Bohužel, platná legislativa jim to umožňuje.
Spolek Orlovák nemá s občanskou společností nic společného, tři - čtyři lidé se tváří, že mluví jménem všeho orlovského lidu a připravují nejen naše město, ale i stát a daňové poplatníky o miliony. Nemůžeme čekat, že je někdo postaví mimo zákon, musíme řešení vymyslet sami. Nemůžeme dovolit, aby tito lidé rozhodovali za nás. Mimochodem: kromě boje o životní prostředí orlovského sídliště žvaní proti těžbě uhlí, ale tajně berou od uhlobaronů peníze. To je jejich morálka.
Pokud si myslíte, že vyčerpali své „nápady“, jak chránit naše město, tak jste pravděpodobně na velkém omylu. Určitě jsou již připraveni mj. blokovat chystanou rekonstrukci Masarykovy třídy a ulice Slezské, aby nepřipustili zvyšování karbonové stopy. Nevím jenom, jestli zablokují stavbu jako takovou nebo zakážou vjezd do města všem autům kromě hybridních a elektro. Lapšanský údajně zakázal v Zimném dole parkovat na ulicích a hrabe se v popelnicích, ne aby zjistil, jestli někdo neporušuje vyhlášku o odpadech, ale aby věděl, jak si kdo žije. Jeho bohulibá činnost bude pokračovat. Ale autem prý nejezdí.
Aktivitu Orlováku nejde vnímat jako společensky akceptovatelnou míru protestu. V rámci „vynucené prevence“ jsou Lapšanskému zasílané výzvy, aby se dopředu vyslovil k určité připravované akci, jestli nevidí nějaký problém, který by měl být řešen již ve fázi projekce. Jenže on takovou spolupráci odmítá: vyjádří se až později.
Tipnu si: parkoviště za Domem kultury (chystá se jeho rekonstrukce) je místem výskytu mravenců, kteří se zde shromažďují u ukápnutých ostrůvků zmrzliny a pneumatiky aut je mohou rozpleštit, což není možné připustit. Na odpovědi k takové připomínce (pak na odvolání) budou pracovat, po několik měsíců, desítky lidí. Potom, když bude zpracována studie, že mravenci mohou být přejetí, přijde od Lapšanského doplnění a v příloze bude fotografie komára pisklavého (Culex pipiens), který nemá kde přezimovat.

Chci všechny, rozumně uvažující lidí, vyzvat, abychom se spojili a vytvořili takový občanský tlak, který by činnost Orlováku překazil. Navrhuji zřídit Zeď hanby, na které umístíme jejich jména, zveřejníme, co dělají, jaké mají vzdělání (kvalifikaci), kde bydlí. Ač sami nikým nezvoleni chtějí získat moc nad vedením Orlové. Jejich násilné prosazování vlastních zájmů v rámci (subjektivně pojaté) ochrany přírody a životního prostředí je jen zástěrkou zklamání, že to oni nejsou ve středu zájmu (nejen) Orlové. Zde je, pro shrnutí, seznam jejich „cílů“:
- zasáhnout a zastrašit vedení města jakýmkoliv způsobem,
- škodolibě způsobit v důsledku své činnosti velké majetkové škody,
- cíleně a promyšleně narušovat program a činnost veřejné správy,
- nedemokraticky rozhodnout ve svůj prospěch.


Několik fanatiků popírá demokratické mechanismy a hodnoty.
Několik fanatiků hlásá, že veškerá činnost vedení města a rady je negativní, zatímco oni jsou ti dobří.
Několik fanatiků pohrdá těmi, kteří byli demokraticky zvoleni pro spravování věci veřejných.

Chybí jim jakákoliv úcta k lidem jinak smýšlejícím než oni. Jsou antidemokratičtí. To je na nich to nejnebezpečnější. Úplně odmítají základ naší společnosti - demokracii. Ve jménu „mluvení za stromy a jiné druhy“ jsme konfrontováni s absurdními požadavky, které si hnutí vymýšlí.

Nenechme se ale splést – Lapšanský a spol se pouze mstí, vůbec nebojují o lepší životní prostředí, jde jim jen o jejich osobní uspokojení. Tímto způsobem si léčí svoje problémy (a nebylo by těžké je, postupně, u každého z „orlovak.com“, vyjmenovat).
Jejich největším štěstím by bylo, aby mohli dělat to, co svým činěním znemožňují.
Je teď na místě se zamyslet nad skutečnou příčinou, proč to dělají.

Lapšanský si o sobě myslí, že je nejchytřejší muž široko daleko a neváhá o tom poučovat kdekoho. Jeho pocit blaženosti, když „donutí“ pracovníky úřadu ( z odborů výstavby, správy úřadu nebo právního) se mu několikrát týdně „věnovat“ (za měsíc jde o deset a více návštěv, na konci roku si pak musí koupit nové boty) mu nestačí, chce víc a víc. Pravděpodobně fyzický trpí, že přes svou snahu se nic nemění a nevypadá to, že nějakou moc získá.


Poznámka: Představte si, že to vy pracujete na místě na odboru výstavby nebo správy úřadu a téměř každý den, ve stejnou dobu (čas zřejmě vyměřuje autobus) čekáte, kdy Lapšanský zaklepe na dveře.

Jeho chování nasvědčuje tomu, že jde o nemocného člověka, který pravděpodobně postrádá serotonin.
vysv.: V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů, které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení přenosu nervových vzruchů, způsobuje tak změny nálady, celkovou depresi, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu. Změny v jeho metabolismu mohou být odpovědné i za určité psychické poruchy; mj. mohou vyvolávat maniodepresivní psychózu. Bylo také zjištěno, že na syntézu serotoninu v těle má velký vliv hladina světelného záření. Proto se jeho nedostatek projevuje zejména v zimě, kdy je méně slunečního záření a proto lidé častěji v tomto období trpí úzkostnými stavy, depresemi a jsou podráždění a útoční.

Na podporu svého tvrzení uvedu několik příkladů, které jsem na chování Lapšanského vypozoroval (podobně jako on umí diagnostikovat stav přírody v okolí náměstí, já umím vystavit pravděpodobnou diagnózu jeho nemoci).
Ve svých projevech (na zastupitelstvu) mívá nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Všechno se mu jeví snadným, nic není neřešitelné, nápady se přímo řítí jeden za druhým. Okolí (zastupitelé, úředníci, občané) obvykle nestačí myšlenky sledovat a často pro ně také nejeví pochopení (většinou nechápou o čem mluví). Ve snaze přesvědčit ostatní o své pravdě se stává stále naléhavějším, mluví překotně, někdy až nesrozumitelně. Zhoršená souvislost projevu je spojená též se sníženou schopností udržet pozornost, což se navenek projeví zřetelnou roztržitostí. Se zvýšeným přísunem nápadů (kdy se před dokončením jedné úvahy již rodí další myšlenka) a s narůstajícím tempem a aktivitou přestává být čas na "zdržování se" společenskými konvencemi, takový člověk se nechce nechat v projevu přerušit a rychle roste jeho podrážděnost (nechte mne pane starosto domluvit!!!!). Stačí mu drobný podnět, náznak nesouhlasu a může se začít projevovat nepříjemně. Někdy dojde k nekontrolovatelnému vzrušení nebo až k zuřivosti a agresivitě. Snížený společenský odstup je podložen také vlastním nadměrným sebevědomím. Typické jsou velikášské myšlenky, zahrnující přehnané přesvědčení o vlastních schopnostech, znalostech, majetku a významu. Ztráta normálních sociálních zábran se projevuje rovněž nedbalým, nezodpovědným, nevhodným či riskantním chováním, které neodpovídá okolnostem ani charakteru jedince. Své nápady neuváženě okamžitě realizuje, aniž by byl schopen reálně posoudit možné důsledky finanční, společenské, osobní. Velmi vážnou formu představuje mánie s tzv. psychotickými příznaky, kdy se kromě výše uvedených příznaků typických pro mánii vyskytují navíc tzv. psychotické příznaky, zejména bludy a halucinace. U mánie se nejčastěji vyskytují bludy velikášské - chorobné přesvědčení o vlastní důležitosti, velikosti nebo dokonalosti (např. bludy o mesiášském poslání). Megalomanické neboli vývyšné bludy se mohou týkat tělesné stránky - pacient si o sobě např. myslí, že je největší silák, nikdy neonemocní, je nesmrtelný, nebo se vztahují k duševním schopnostem - např. uvádí, že vystudoval všechny vysoké školy, umí všechny řeči světa apod. Mezi psychotické příznaky řadíme též tzv. paranoiditu. Pod tímto pojmem rozumíme buď ovládavé chorobné myšlenky nebo nadměrnou vztahovačnost či podezíravost.
zdroj

Skutečnost, že Lapšanský je takový, „duchaplně“ využívají hráči vzadu (ti to všechno řídí). Lapšanský je jen loutkou, obětí své touhy. Nastavuje svůj hřbet, ale není těžké přijít na to, kdo za ním stojí. Neuvědomuje si, že vše zašlo již tak daleko, že mu jeho dobrodinci podřezávají větev. Lapšanského je třeba politovat, jeho úloha bílého koně skončila.

Ke konci roku se dva členové Orlováku, kromě zastrašování, odhodlali i k vydírání. Vyvolali jednání s vybraným zástupcem vedení města a požadovali, aby výměnou za jejich další nevměšování se do správního řízení ohledně náměstí, jiný člen vedení města veřejně prohlásil, v novinách a televizi, že město uznává, že pochybilo. Tomuto nápadu nechyběla ani maličkost, která celý tento pokus korunovala (v mých očích) podmínkou, ať ten vousatý přestane o nás psát.

Apeluji na vás, zejména občany Zimného dolu: postavte se Lapšanskému, zažalujte ho, stěžujte si na něho, podejte trestní oznámení a hlavně nemějte před ním strach. Využívá vás a zneužívá, protože se vám možná určitým způsobem líbí, že kritizuje město. Projděte si to všechno ve své hlavě a rozhodněte se uzdravit svou mysl.
Všichni z Orlováku jsou zainteresováni získat s vaší pomoci prospěch pro sebe, ne pro vás. Otevřete své oči: pokud pomůžete ostatním, pomůžete i sobě.
článek byl přečten 3041×
TOPlist Zpět - Orloviny - Seznam rubrik