Náhradní banner

Marný boj s úřednickou mafii aneb Dost bylo toho psaní!

28. 6. 2012;

Kapitalistická obluda OKD s pomocí státních úředníků v Českém báňském úřadě v Praze nespravedlivě zametla s občanským sdružením Orlovák , IČO 22876898. To prohrálo boj, proti kterému se nelze dále odvolat .
Hlava, břicho, ruce a nohy Orlováku – to je p. Radim Lapšanský. To on se nejvíce stará. To on neustále navštěvuje úřady, píše jim, ukazuje na nepravosti. To on stojí pevně na stráži, aby hlídal občanskou spravedlivost. V popisu práce má: hájit zájmy občanů, kterých se dotýká problematika životního prostředí a škod vzniklých v souvislosti s hornickou činností a také ochraňovat životní prostředí, památky, kulturní hodnoty a dbát na rozvoj občanské společnosti. A to vše zadarmo a v rozsahu ministerstva životního prostředí a kultury!
Ale jak to už v životě bývá, místo toho, aby našel pochopení a porozumění, tak dostává kopance a je ponižován a zesměšňován. Pan R.L. je však z jiného těsta. S úskoky, které jsou mu připravovány, se dokáže vypořádat bez mrknutí oka. A není sám. Má kolem sebe oddané další orlovaky a orlovačky . Co ale teď?
Orlovaku byl totiž zamítnut jeho protest proti těžbě uhlí v prostoru Lazy v období 2011-2015 (celý spis je k přečtení zde ) a to hned 2x (zamítnuto bylo i odvolání). Několikaměsíční snaha přišla vniveč. A to i v situaci, kdy Orlovak upozorňoval v protestu na to, že hornická činnost má vliv na psychické zdraví. Rozum zůstává stát nad tím, proč ti, kteří se pod rozhodnutí, že odvolání se zamítá jako nedůvodné, podepsali, si nedali tu práci, aby se osobně přesvědčili, že je to tak, jak Orlovak uvedl: lidé v této oblasti opravdu potřebují ochranu duševního zdraví. My, kteří sledujeme zblízka počínání tohoto sdružení víme velmi dobře, jak je jejich psychika ohrožena!!

Teď trochu odbočím do historie, kdyby někdo pochyboval o tom, že s těžbou uhlí se v Orlové započalo teprve poté, co se R.L. nastěhoval do Lazů.

Na Karvinsku se začalo po uhlí pátrat na počátku 70. let 18. století a již v roce 1776 s těžbou započal majitel tehdejšího karvinského panství Jan Erdmen Florian Larisch-Mönnich.
Zásadní změnu do života Orlové přinesl počátek dolování v 19. století. Dochází k významnému nárůstu populace a mění se i zástavba obce. Vedle vznikajících těžních provozů vyrůstají i typické havířské kolonie. První pokusy o těžbu uhlí v Orlové se datují rokem 1817. V roce 1850 bylo na území Orlové a Lazů již 16 uhelných jam. Pro rozvoj těžby v Orlové mělo zásadní význam dokončení Košicko-Bohumínské dráhy v roce 1869. Obec tak získala železniční spojení do všech významných středisek Rakousko-Uherské monarchie.

(citace z literatury)

Všem, kteří se aktivně zapojují do dění kolem těžby sděluji, že seismická aktivita území na mně působí již delší dobu (a nejvíce v r.1972, kdy důl Doubrava „zničil“ náš rodinný dům na adrese Orlová, Havlíčkova 693). Vyrovnávám se s tím čtením poezie. Nejraději mám báseň, kterou napsal Petr Bezruč a jmenuje se Horník:

Já kopu, já pod zemí kopu,
já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu,
pod Polskou Ostravou kopu.
Kahan mi zhasíná, do čela padly
zcuchané vlasy a slepené potem,
octem a žlučí se zalévá oko,
ze žil a z temena lebky se kouří,
zpod nehtů červená se lije krev,
já kopu, já pod zemí kopu.
Široké kladivo do štoly vrážím,
na Salmovci kopu,
já v Rychvaldě kopu a v Petřvaldě kopu.
Při Godule má žena mrzne a vzdychá,
na klíně hladová robata pláčou,
já kopu, já pod zemí kopu.
Srší to ze štoly, srší to z očí,
já v Domrové kopu, já v Orlové kopu,
na Porembě kopu a pod Lazy kopu.
Nade mnou nad hlavou kopyta duní,
gróf jede dědinou, komtesa ručkou
pohání koně a směje se růžovou tváří.
Já kopu, já motyku zdvíhám,
má žena zsinalá do zámku jde,
chleba chce, v prsou kdy vyschlo jí mléko.
Dobrého srdce je pán,
z žultého kamene je jeho zámek,
pod zámkem hučí a láme se ostravice.
Před branou černé dvě suky se mračí.
Na co šla do zámku prosit a žebrat?
Roste rež na poli panském pro horníka robu?
Já v Hrušově kopu a v Michalkovicích.
Co bude z mých synků, co bude z mých děvuch,
až mne ráz ze štoly vytáhnou mrtva?
Můj synek dál bude kopat a kopat,
na Karviné kopat,
a děvuchy - co bývá z hornických děvuch?
Což kdybych tak jednou prokletým kahanem
do štoly mrštil,
sehnutou do výše narovnal šíji,
levici zaťal a vykročil přímo,
půlkruhem od země k obloze vzhůru
kladivo zdvihl a jiskřící oči
tam pod božím sluncem?


Závěrem děkuji všem těm, kteří na mne nezapomínají a udržují mne v napětí/paměti.
Článek byl přečten 2046×, komentářů (5) nových (5)
TOPlist Zpět - Orloviny - Seznam rubrik